Část 4.

 

S nemuslimskými příbuznými a sousedy

 

 

Islámské nařízení milovat a starat se o sousedy se týká všech druhů sousedů:

 

„Uctívejte Alláha a nepřidružujte k Němu nic, a prokazujte laskavost k rodičům a příbuzným a sirotkům a chudým a sousedovi, který je vaším příbuzným a sousedovi, který je vám cizí....Neboť Alláh nemiluje pyšné a vychloubačné...“

(Qur’án, 4:36)

 

I když jsou rodiče muslima modloslužebníci, islám, náboženství momoteismu, mu nakazuje je respektovat a být k nim laskavý. Všemocný Bůh říká v Qur’ánu:

 

„A nakázali jsme člověku, aby byl laskavý ke svým rodičům – matka ho nosí se stálými obtížemi a odstaví ho až po dvou letech – ‚Buď vděčný Mně i svým rodičům. A ke Mně je návrat konečný. Nutí-li tě však, abys Mi stavěl rovné, o nichž nemáš žádné vědění, pak je neuposlechni, ale ve všech záležitostech světských buď jejich laskavým společníkem...“

(Qur’án, 31:14-15)

 

 

S nepřáteli na bitevním poli

 

Qur’án nakazuje muslimům jednat spravedlivě i s jejich nepřáteli:

 

„Vy, kteří věříte! Buďte neochvějní ve službách Alláhových a podávejte spravedlivě svá svědectví; a ať vás nepřátelství lidí nepodnítí k tomu, abyste jednali jinak než spravedlivě. Buďte vždy poctiví, toť nejblíže ke spravedlnosti. A bojte se Alláha. Neboť Alláh ví o všem, co děláte.“

(Qur’án, 5:8)

 

První bitva v muslimské historii byla velmi významná. Došlo k ní ve 2. roce muslimského kalendáře mezi muslimy a mekkánskými polyteisty. I když byli muslimové špatně vybaveni a v menšině, porazili Mekkánce a zajali 70 nepřátel.

 

Norma ve všech společnostech té doby byla buďto válečné zajatce zabít nebo je vzít do otroctví. Ale prorok Muhammad (sawaws) přikázal muslimům, aby se k zajatcům chovali lidsky. Byli přivedeni do Medíny a bylo jim poskytnuto slušné ubytování v domech lidí, kteří je vzali do zajetí. Qur’án nařizuje, že se s válečnými zajatci nesmí zacházet v žádném případě hrubě. Podle západního životopisce proroka Muhammada, Sira Williama Muira, „Při plnění Mahometových příkazů občané Medíny přijali zajatce a chovali se k nim s respektem. ‚Požehnán budiž lid v Medíně‘, řekl jeden zajatec později, ‚nechali nás jet na koni, zatímco sami šli pěšky, dali nám pšeničný chléb, i když ho bylo málo, a sami se spokojili s datlemi.‘“

 

Způsob, jakým prorok Muhammad (sawaws) jednal se zajatci byl  revoluční. Chudí zajatci byli propuštěni na svobodu a ti, kteří pocházeli z bohatých rodin Mekky byli navráceni za určené výkupné:

„A když se střetnete s těmi, kteří nevěří v opravdovém boji, udeřte je do zátylku; a až je přemůžete, pevně je spoutejte – a potom jim buď dejte milost nebo je propusťe za výkupné – dokud válka neodloží svá břemena. Toto je rozkaz..“

(Qur’án, 47:4)

 

Ale nejzajímavějším případem byli ti zajatci, kteří byli gramotní – prorok Muhammad (sawaws) s nimi uzavřel dohodu, že budou volní, když každý naučí deset muslimských dětí číst a psát.

 

I pravidla války jsou velice důležitá. Kdykoli se muslimové zúčastnili ‚menšího džihádu‘ – obranné války, prorok Muhammad (sawaws) měl instrukce týkající se civilního obyvatelstva a životního prostředí:

 

-         neporušujte svoje úmluvy

-         nezabíjejte starce, ženy a děti

-         neporážejte stromy

-         nespalujte ani neutápějte palmy

-         neporážejte ovocné stromy

-         neutápějte pole

-         neotravujte vodu nevěřících (4)

 

Toto vše platilo před čtrnácti sty lety, velmi dávno předtím, než přišla Ženevská konvence.

 

V porovnání s tajními vězeními CIA, ‚manuálem mučení‘ napsaném americkou armádou pro vyslýchání vězňů a odhalením mučení ve vězení Abú Ghrajb, můžeme hrdě prohlásit, že učení proroka Muhamada o válečných vězních jsou „rozhodně dobré a humánní“ i podle norem 21. století

 

Poznámky:

 

(1(3)   Roderic H. Davidson, Reforma v Osmanské říši 1856-1876 (New Jersey: Princeton University Press, 1963), str. 116

 

(2(4)   Al Hurr al-Ámilí, Wasá’iluš-Ší’ah, sv. 11, str. 43-45

 

Prorok Muhammad (sawaws) také specifikoval práva zvířat. Řekl:

 

1.      nepřetěžujte je nákladem těžším nad jejich schopnosti

2.      nenechte je jít déle než snesou

3.      když dosáhnete místa odpočinku, nejdříve vy, jezdci, musíte poskytnout potravu pro své zvíře předtím, než se postaráte o své vlastní potřeby

4.      když procházíte kolem vodní nádrže nebo řeky, nejprve nechte své zvíře uhasit žízeň

5.      netlučte je přes tlamu, protože i ono (zvíře) oslavuje svého Pána